O mně

 

Víte, že měsíční duha opravdu existuje? V odstínech bílé barvy objímá měsíc jako šál.

Jmenuji se Markéta Havlová

…jsem máma, písničkářka, muzikoterapeutka a tulačka po světě fantazie, která se rozhodla rozdávat radost dětem.

Abych Vám to vysvětlila hezky polopaticky! Zřejmě jsem někdy v minulosti musela spolknout magnet na děti. Ať jdu kam jdu, vždycky se na mě ty malé bytosti přilepí. Dotazují se, usmívají nebo se ke mně přimáčknou a odmítají se pustit!

Co se v mládí naučíš…

Ano, také jsem chodila do školy, nejprve to byla střední pedagogická, po ní vysoká pedagogická, speciální pedagogika a nakonec muzikoterapie. Co však bylo důležitější než všechny vzdělávací organizace?

Příběhy, které jsem každý večer jako malá poslouchala, když nám táta četl. Písničky, co se u nás doma zpívaly bez hodnocení nadání jednotlivých členů rodiny. Touha po toulání se přírodou a dostatek času na to být sama se sebou… Ó, jak Vám děkuji, rodičové moji, že jste mně neorganizovali každou minutu života a až na návštěvy hudební školy jsem nemusela docházet do rozmanitých kroužků. Ve volném čase jsem tak našla něco mnohem cennějšího, svět fantazie.

Co mám ráda…

Toulání po horách a kopcích, v létě sluníčko u rybníka, na podzim šourání ve spadaném listí. Raději mám sukně než kalhoty a každou středu si dávám dobrý kafe s věnečkem. Zpívám si všude, kudy chodím. Miluji příběhy a mýty, heřmánkový čaj a vzpomínky nad hromadou fotek. Miluji svoje děti, které už dávno nejsou malé, ale stále potřebují mít mámu nablízku. Mám ráda samotu, která přináší klid a novou inspiraci. Věřím na pohádky s dobrým koncem a lidi se srdcem na pravém místě. Jo, taky si ráda zajdu na pivo!

Jak to bylo, pohádko?

Jako malá jsem ráda zpívala písničky, které pro nás táta skládal. S moji mladší sestřičkou jsme seděly u klavíru každý den a pilovaly etudy. Hudba se nám vtiskla jako přirozenost. Netušila jsem, že dar skládat písničky v sobě nosím také. Běhala jsem po světě, starala se o děti a hasila, co život přinášel.

A pak to přišlo, osud promíchal karty, já udělala několik kotrmelců a přistála zpátky na zem. Když mi odlehlo, sedla jsem si a začala psát pohádky. Jak mi bylo krásně v tom laskavém světě, který jsem mohla tvořit podle svých představ. A s pohádkami se začaly probouzet i písničky. Žasla jsem: Tohle jsem vážně vytvořila já? Další údiv mi přinesla chvíle, když jsem svou první pohádku vyprávěla dětem. Doplnila jsem příběh o muzikoterapeutické nástroje a přidala pár svých písniček s kytarou. Nemusím asi vysvětlovat, že se v pohádkách zrcadlí mé životní zkušenosti a v textech písniček se dá dohledat hlavně to, co potřebuji slyšet především sama. Ale kde se vzalo to kouzlo, že původně bez FB, webových stránek a veškeré reklamy se začala zvěst o pohádkách šířit dál? Že si našla a stále nachází nové posluchače?

Snad proto, že mě to od srdce baví a vy to víte!

Dnes již s velkou radostí můžu volat do světa: Moje první pohádková knížka s názvem Příběhy měsíční duhy od roku 2021 putuje mezi dětskými čtenáři. Najdete v ní kromě pohádek také písničky přepsané do not a písničkové CD.

Markéta