Muzikoterapie

Co je to muzikoterapie

Ráda bych se hned na začátku vzdala odborných termínů či frází a napsala Vám, co je muzikoterapie pro mě. Pracuji v terénu jako aktivní muzikoterapeut více jak 10 let, a to je doba, za kterou člověk leccos pochopí.

Hudba je jeden balíček“ a můžete si z něj vypůjčit vše, co právě potřebujete. Hudbu vážnou, popovou, country i hudbu léčivou – doprovázenou na přírodní nástroje. Od mala jsem vyrůstala v rodině, kde se poslouchal jazz, blues i klasika. Postupně jsem si osvojila hru na několik nástrojů v hudební škole i mimo ni. Studium muzikoterapie v pozdějším čase se pak stalo nadstavbou k mému vzdělání a přineslo nový pohled na hudbu, která mimo emocí dokáže nabídnout i hluboké zklidnění. Ten nejsilnější hudební lék jsem však objevila už v dětství a zůstal při mně až do dospělosti. Je to ZPĚV. Všimli jste si, že slova zpívaná jsou daleko hlubší než slova řečená? Jako by při zpívání promlouvalo něco víc než jen lidský hlas. Zpěv se totiž umí dotýkat duše, a to velmi osobně, důvěrně. Brnká na strunku emocí, vzbuzuje vzpomínky a hojí. Můžete vyzpívat bolest, radost, smutek, nejistoty i vděk. Proto považuji zpěv za nejsilnější prvek MUZIKOTERAPIE v mém podání.

Dovolím si jeden příklad z praxe. S muzikoterapií docházím také na místa Domácí dětské paliativní péče, kde hraji a zpívám dětem těžce nemocným. Zažívám tu pravidelně jedno kouzlo. Víte, kdy jsou děti nejvíce spokojené a uvolněné? Když se ke zpívání přidá maminka. To, co proudí mezi slovem a hlasem, to laskavé propojení, je hojivou náplastí pro duši i tělo dítěte.

Pokud přeci jen toužíte po odborném pohledu na muzikoterapii, stačí vložit pojem do internetového vyhledávače a hned budete moudřejší (nebo možná zmatenější 😊). Pohledů na tento obor je totiž mnoho a nejsou vždy jednotné.

Co je to muzikofiletika

Odpověď je snadná. Když propojíme muzikoterapii s pedagogikou, pohádkou či hudební výchovou, pak použijeme pojem muzikofiletika.

Nejedná se o terapii, ale o využití jejich prvků, které dokážou obohatit práci s dětmi.

Muzikoterapeutické nástroje

Při návštěvě mého staršího strýce zazněl z jeho strany dotaz. „Na tahle prkýnka hraješ?“ Lépe bych Vám nemohla vysvětlit pohled neznalého pozorovatele na muzikoterapeutické nástroje. Moc mě jeho podání pobavilo. Jak jednoduché a trefné!

Nástroje určené pro muzikoterapii mají totiž jednu společnou zvláštnost. Velká část z nich je vyrobena z přírodních materiálů, a protože příroda dokáže člověka uklidnit, předala tuto hodnotu i nástrojům, na které při terapii hraji.

Jaké nástroje si můžete při muzikoterapii poslechnout?

Bubny djembe a bubny šamanské. Díky nim se můžeme na chvíli ocitnout u ohně indiánského kmene. Píšťalka shiotanka má neotřelý chraplavý nádech a nese také poetický název indiánská flétna lásky. Koncovka a salašnická fujara nás navrátí k českých pasteveckým předkům a větrný gong zazní slavnostně i mocně. Deštná hůl šumí mořem a tibetské misky hrají jako kostelní zvony. Zvuk Didgeridoo v dětech vyvolává představu medvěda pospávajícího v jeskyni, ve mně stromy, které si vypráví příběhy. Brumble svým neobvyklým zvukem připomíná let čmeláka a zvonky koshi jsou pohlazením a jemnou tečkou v závěru terapie.

Škála používaných nástrojů je daleko větší než moje schopnost Vám všechny popsat a představit.

Pokud uvidíte u školky, školy, knihovny, stacionáře, drobnou zrzku s autem nacpaným nástroji až po střechu, nemůžete se splést, ano, jsem to já!